Malá krabka pro neprátele mestských micro. Je mimo zorné pole kamer ty tam jsou ale koukají jinam . Vracíme jí presne na své místo. Pozor na mudly! Jestli si ukradnete tužky, tak jak to bežne deláte, nebudete mít cím psát.

Ujištení pro stálé nespokojence, jste na verejném prostranství, nikdo vás nemuže vyhánet nebo Vás dokonce nejak ohrožovat .

Historie

Historie Vazební veznice Praha-Pankrác sahá do devadesátých let 19. století. V roce 1852 byl vydán císarský patent c. 117 o Zlocinech, precinech a prestupcích, který byl na našem území používán jako trestní zákon témer 100 let. Podle tohoto zákona byl trest odnetí svobody vykonáván v težkém žalári, žalári a vezení. V této dobe prestala vyhovovat predevším z hygienických duvodu trestnice ve Svatováclavské kapli, a proto se na východní periferii mesta mezi Pankrácí a Nuslemi v cervenci roku 1885 zapocalo s výstavbou nové veznice. Výstavba byla ukoncena v srpnu roku 1889 nákladem 1.200.000,- zlatých a první vezni zde byli umísteni v zárí téhož roku. Byl zde vykonáván trest težkého žaláre, žaláre a vezeni. Vznikem Ceskoslovenské republiky v roce 1918 byl objekt využíván jako veznice Krajského soudu trestního v Praze a sloužil pro více jak 800 veznu.Významným mezníkem v historii pankrácké veznice bylo období okupace Ceskoslovenské republiky za 2. svetové války hitlerovským Nemeckem. Nemecká okupacní správa zde zrídila vyšetrovací vazbu Nemecké kriminální policie gestapa. Dne 15. 4. 1943 ríšský ministr spravedlnosti nechal v objektu veznice Pankrác zrídit popravcí místnost "sekyrárnu"

Pankrácká sekyrárna

„Sekyrárna“ - tato nechvalne proslulá místnost se nacházela (a dodnes stále nachází) v areálu Vazební veznice. V dobe nemecké okupace v letech 1939 - 1945 byla veznice využívána nacistickou okupacní správou, která v ní zrídila vyšetrovací vazbu nemecké kriminální policie a gestapa. V prízemí levého podélného traktu budovy veznice vzniklo nechvalne povestné oddelení II/A, ve kterém byli soustredováni odsouzení k trestu smrti. K jejich umístení bylo vycleneno 20 samostatných cel oznacených císly 32-52, z nichž ctyri cely sloužily pro hromadné ubytování a ostatní pro samovazbu. Ze trí cel (císlo 29, 30 a 31) byla na konci brezna 1943 vybudována tzv. sekyrárna, kterou tvorila zasedací místnost, popravcí místnost (kde byla nainstalována gilotina) a místnost rakvárny. Názvy sami napovídají, k jakému úcelu byly jednotlivé místnosti používány. Všechny tyto prostory byly na konci brezna 1943 obloženy kachlickami v bílém, „nemocnicním“ provedení. K založení sekyrárny pristoupili nacisté „z kapacitních duvodu“. Na jare 1943, kdy bylo na Pankráci vytvoreno rozsáhlé vezenské oddelení vyšetrovací vazby nemeckého zemského soudu a práve v té dobe vznikla i „sekyrárna“. Poprava gilotinou byla podle nacistických funkcionáru, kterí o celé záležitosti rozhodovali, velmi rychlá, levná, naprosto spolehlivá a díky hluku, který ji provázel, dostatecne odstrašující.

V breznu 1943 prijel do Prahy Alois Weiss. Tento bývalý pomocný skladník z Mnichova a soucasne pomocník mnichovského kata Reichardta, byl po rozhodnutí o zrízení sekyrárny na Pankráci vybrán na „systematizované místo pražského kata“. Prímo v Praze si také našel své dva první pomocníky - ceské kolaboranty Roberta Týfu a Jana Krížka (ten si zmenil jméno na Johann Kreuz). K nim pribyl zanedlouho tretí pomocník Alfred Engel z Holešovic. Tito lidé byli pozdeji vystrídáni konfidentem gestapa Antonínem Neradem z Braníka a Weissovým švagrem Otto Schweigerem ze Straubingu. Provoz pankrácké gilotiny byl zahájen dne 5. dubna 1943. V sekyrárne bylo ten den popraveno prvních pet odsouzených Cechu.
Jak již bylo zmíneno, pankrácké popravište se skládalo ze trí místností…

1. Zasedací místnost

Každý den, kdy se na Pankráci popravovalo, mel svuj „zajetý rád“, který byl zaveden do tech nejmenších detailu. V 8:30 hodin, po casné snídani na „oddelení smrti“ prijel státní zástupce a precetl dozorcum jména lidí, kterí meli být ten den popraveni. Ty pak vrchní dozorce Karl Sauer nechal z cel predvést v poutech pred státního zástupce, který jim precetl ustálenou nemennou a cynicky znející formuli:

„Ve jménu Vudce a ríšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároven se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodine.“

Poté byli odsouzení odvedeni do prípravné cely, kde mohli ješte (ovšem s rukama vpredu spoutanýma) napsat svuj poslední dopis. Popravy byly vykonávány obvykle v úterý a ctvrtek po 16. hodine. V této místnosti se scházela peticlenná nacistická komise, která dohlížela nad výkonem trestu smrti gilotinou. V komisi zasedal státní návladní nacistické justice, velitel pankrácké vyšetrovací veznice gestapa, funkcionár nacistické strany NSDAP, zapisovatel a lékar. Odsouzení byli predvádeni pouze ve spodním prádle a s rukama spoutanýma dozadu. Ženy mely již v té dobe vlasy nad krkem vycesány nebo ustriženy. Po predvedení provedl státní návladní osobní identifikaci a oznámil každému odsouzenému, že bude vykonána poprava. Následne precetl jméno, které odsouzený potvrdil svým „ano“. Poté se dostavil kat Alois Weiss se svými ctyrmi „pomocníky„ a odvedl ho do popravcí místnosti…

2. Popravcí místnost – „sekyrárna“

Gilotina byla v rámci popravcí místnosti oddelena od ostatních prostor jen cerným závesem. Bezprostredne po vynesení rozsudku byl odsouzený priveden ke gilotine. Vedle stojící pomocník vzal odsouzeného za ruku, zakryl mu oci a položil ho brichem na drevenou lavici tak, aby jeho krk zapadal do výrezu pod britem gilotiny a celo se opíralo o kožený remen. První z katových pomocníku držel rukama vezne, který mel byt popraven, aby se nepohnul, když byla spuštena sekera, druhý stál u nohou neštastníka. V poslední vterine nekterí odsouzení zvolali „At žije svobodné Ceskoslovensko“…. V té chvíli kat Weiss osobne spustil 60 kg težkou sekyru, jejímž nárazem pri dopadu se doslova otrásla celá budova. Jakmile byla hlava stata, což trvalo pouze zlomek vteriny, rozvázal jeden z katových prisluhovacu pouta na rukách popraveného a další dva dotáhli bezhlavé telo do truhly, která již byla pripravena po pravé strane gilotiny. Soucasne vzali hlavu z koše a priložili do truhly k telu. Po vykonané poprave bylo telo odsouzeného zbaveno spodního prádla a preneseno do vedlejší místnosti, do tzv. rakvárny. Krev ze sekery byla opláchnuta vodou, sekyra vyzdvižena a celý proces se opakoval... Za jeden den takto sehraná krvavá mašinérie popravila ctyri až šest odsouzených. Nejvíce poprav se v pankrácké sekyrárne konalo dne 4. srpna 1944. Ten den kat Alois Weiss pripravil o život 29 lidí. Ze zápisu vyplývá, že jedna poprava, vcetne „prípravy na další exekuci“ trvala nanejvýš tri minuty. Alois Weiss s nemeckou dukladností zaznamenával do popravcí knihy jména svých obetí a presný cas popravy. Katova kniha se zápisy o vykonaných popravách se dochovala a je mrazivým dukazem o nemecké dukladnosti. Za celé období jich bylo vykonáno celkem 1079 (z toho 155 žen). Popravcí kniha koncí zápisem peti poprav vykonaných dne 26. dubna 1945 po 16. hodine.

3. Místnost „rakvárny“

Do této místnosti byla prenášena tela popravených a hvezdicovitým zpusobem ukládána kolem kanálku uprostred podlahy, aby mohla odtékat krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem dlaždic na podlaze. Potom byla tela ukládána do podlouhlých hrube ohoblovaných beden. Urcené nákladní auto odvezlo truhly s mrtvými tely do strašnického krematoria, kde byly pod prímým dozorem príslušníku gestapa (aby je nikdo neprohlížel) v noci zpopelneny. Popel byl pak vysypán do vyhloubených jam hned vedle krematoria.

Gilotina na Pankráci mela svuj technický vzor ve francouzské gilotine, avšak její výrobce není znám. Na konci války vezenští dozorci sekeru rozebrali a v noci mezi 30.dubnem a 1.kvetnem její cást (se samotnou sekyrou) byla hozena z Karlova mostu do Vltavy, nebot se blížilo osvobození Prahy a nacisté již houfne utíkali. V dobe, kdy naplno vypuklo Pražské postání vyklidili nacisté pankráckou veznici a její rízení prešlo do ceské správy. V té dobe bylo vezneno v celách smrti ješte 55 odsouzených, které již nacisté nestacili popravit. Zjistilo se, že ve všech místnostech pankrácké sekyrárny byly nainstalovány nálože, jejichž odpálení melo zahladit veškeré stopy po páchaném násilí. Z úredního protokolu vyplývá, že byly v místnosti sekyrárny nalezeny urcité predmety, které se zde v soucasné dobe již nenacházejí. Šlo o drevená nosítka, nástroje k serizování a opravám gilotiny, lahve od alkoholu a dezinfekcních prostredku a zakrvácené hadry. Krome techto predmetu se všechny místnosti sekyrárny dochovaly v autentické podobe až do dnešních dnu ...

Zdroj: Výpoved pomocníka pražského kata a archív Vezenské služby CR