Otcem Mikoláše Alše byl František Aleš, písar a pozdeji mestský tajemník, clen významné a zámožné Mirotické rodiny, matkou Veronika Alšová, rozená Famfulová. Kvuli financním potížím se celá rodina nekolikrát prestehovala. V roce 1856 nejprve do Písku a následne do Prahy. Ani tam se však nepodarilo situaci zlepšit a Alšové se v únoru 1859 vracejí zpet do Mirotic.

Mikoláš Aleš zacal kreslit už ve ctyrech letech. V roce 1862, podobne jako jeho dva bratri František a Jan, nastoupil na školu v Písku a v roce 1865 na gymnázium, které však pro neshody s jedním z profesoru musel opustit. Zacal se tedy ucit malírem a pozdeji, roku 1867 vstoupil do druhé trídy Písecké reálky, kde studoval až do roku 1869, kdy odjel do Prahy na Akademii umení. Behem studia si privydelává vyucováním kreslení a drobnými ilustracemi. Jeho profesory byli Josef Matyáš Trenkwald a J. Sweerts. V roce 1876 se zúcastnil demonstrace proti profesoru A. Woltmannovi, který poprel existenci ceského umení, za což byl Aleš potrestán vezením a vyloucen z akademie.
Obraz „Jan Žižka“ je jedním z nejznámejších del Mikoláše Alše.
Obraz „Jan Žižka“ je jedním z nejznámejších del Mikoláše Alše.

Po tom, co predcasne zemreli oba jeho bratri (1865 František, 1867 Jan), umírá v roce 1869 také jeho matka. Otec se v roce 1874 znovu oženil, ale téhož roku zemrel. Protože se svou macechou se Aleš nikdy nesprátelil, zustal ve 22 letech zcela sám a bez prostredku odjel natrvalo do Prahy.

V roce 1879 spolecne s Františkem Ženíškem zvítezil s cyklem „Vlast“ v konkursu na výzdobu foyeru Národního divadla. 29. dubna téhož roku se oženil se svou detskou láskou Marinou rozenou Kailovou a spolecne zacali bydlet na Malé Strane v Praze. Následne odjíždí na studijní cestu do Itálie a po návratu, v letech 1880–1881 pracuje na ctrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesuv casopis Šotek. V roce 1889 vytvoril cyklus ilustrací národních písní „Osirelo díte“ a následovaly další cykly. Jeho posledním dílem byl akvarel „Svatý Václav“, který namaloval na jare roku 1913.

Mikoláš Aleš byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslír a dekoratér, jeho olejomalba byla docenena až pozdeji, ve 20. století. Na Národopisné výstave v roce 1895 bylo vystaveno mnoho jeho sgrafit. V roce 1896 vydal spolek Mánes první samostatnou publikaci o jeho díle a k šedesátým narozeninám byl jmenován pražským meštanem a byl mu udelen titul inspektora kreslení na meštanských školách a rádce v dílech umeleckých.

Neco ke keši: prosím o nenápadnost chodí tu docela dost "pejskaru" a o dukladné zamaskování.