Je to jeden z nejznamejsich a nejoblibenejsich svetcu. Byl mucednikem ve 3. století. Jako pomocnik v nouzi je v Evrope uctivan uz od 5. stoleti a v zamori od 16.stoleti.
Atributy
:
Je zobrazovan jako obr nesouci na ramenou male dite, Jeziska, s rukou opirajici se o mohutnou hul.
O svatem Krystofovi vime jen to, ze zemrel jako mucednik v Male Asii a že v Bithynii, v dnesnim severnim Turecku, mu byl kolem roku 450 zasvecen kostel. Podle legendy se narodil v kananske zemi a rodice byli pohane. Byl mohutné postavy, jako obr. Rozhodl se slouzit tomu nejmocnejsímu panovnikovi. Svetsti vladcove jej vsak zklamali a on nabidl sve sluzby i dablu, který se mu zjevil v podobe rytire na cernem ori. Kdyz vsak se dal dabelsky pan na utek, jakmile uvidel bily kriz, Krystof se rozhodl, ze bude hledat Krista. V krestanske vire ho vzdelaval poustevnik, a dal mu za ukol zit pobliz drave reky a prenaset lidi na druhou stranu. Jedne bourlive noci ho oslovil maly chlapec a usadil se na jeho ramenou. Behem brodu pres reku dite stale vice tezklo, takze obr sotva sel. Na druhem brehu ho Krystof zmozen postavil na zem a uslysel detsky hlas: "Nediv se, nesl jsi vice nez cely svet, nesl jsi toho, kdo svet stvoril! Jsem Kristus, kral, jehoz hledas." Mohutnemu obru dal potom jmeno Christoforus, to znamena nosic Krista. Jezis mu take prikazal, aby prebrodil reku a zasadil tam svou hul do zeme, ze nazitri vykvete a budou na ni rust datle.
Je patronem
vseho, co ma neco spolecneho s dopravou; ridicu, automobilistu, vozku, voraru, lodniku, prevozniku, namorniku,
poutniku; cestujicich
; atletu; horskych cest; horniku, tesaru, kloboucniku, barvicu, knihvazacu,
hledacu pokladu
, obchodniku s ovocem, zahradniku, pevnosti, deti, proti nahle smrti, proti moru, proti nakazam, proti nebezpeci z ohne nebo z vody, proti suchu, proti necasu, proti kroupam, proti chorobam oci, proti bolesti zubu, proti ranam apod.
Chudolazy:
Prvni zminky o nich se objevuji v historickych pramenech k roku 1357 (in Chudolaziech). Ve svem dile o mistnich jmenech v Cechach jazykovedec Antonin Profous uvadi, ze toto mistni jmeno vzniklo z pridavneho jmena chudolazsky od mistniho jmena Chude Lazy nebo z podstatneho jmena chudolaz s vyznamem "nuzny clovek", takze znamenalo "ves chudolazu". Staroceske podstatne jmeno 'laz' oznacovalo pozemek, pole, louku, ktery byl ziskan vypalenim lesa. Byly to pozemky mezi lesy nebo na jejich okrajich a zpravidla na rovinatem miste vyse polozenem. Vesnice v udolich ziskavaly pudu tak, ze lesni porosty musely ustoupit do vrchu tak daleko, pokud uhel svahu dovoloval obdelavani. Proto se mistni jmena na laz nevyskytuji ve vysokych horach, ale v nize polozenych mistech, vzdy vsak v lesnatem udoli.
Pro obec je charakteristicka lidova hrazdena a roubena architektura severoceskeho typu, ktera se zde zachovala ve velmi malo narusene podobe a huste koncentraci nejen v samotnem udoli potoka Libechovky, ale i po okolnich stranich.
Zajimave a podrobne udaje o zdejsi architekture se dozvime z informacni tabule primo v Chudolazech:
Prizemi lidovych staveb slouzilo hospodarskym ucelum - byly zde umisteny chlevy. Hrazdeny patrovy dum vychazel z tradice gotickeho domu 14. stoleti, s patrnymi vlivy nemecke kolonizacni architektury. Ve vetsim rozsahu se objevuje i v okolnich obcich. Prevazna vetsina staveb vsak byla pozdeji prestavena. Rozdil mezi roubenymi a hrazdenymi domy byl ve stavebni konstrukci a snazsi prizpusobivosti baroknimu stavebnimu tvaroslovi. Pro oba typy byla spolecna orientace domu celem ke komunikaci nebo potoku a goticke cleneni interieru do hloubky, coz je dodnes patrne. V pruceli domu byvala svetnice, ve stredove casti potom vstupni sin, pruchodna za dum - do zahrady. Mivala v boku k hlavni svetnici ohniste s peci, odtud vytapenou. Ze vstupni sine se rovnez vchazelo do staje, ktera tvorila zaver domu. Ze sine vedlo casto lomene drevene schodiste do horni sine, odtud do paradni svetnice nad hlavni obytnou mistnosti nebo do susarny chmele. Pozdeji sem byly situovany komory (loznice) pro deti a celed, velmi casto pristupne z pavlace.